Interview

Topolánkovi a Paroubkovi vděčím za to, že jsem se přestal dívat na televizi, říká podnikatel a developer Radim Passer

zitrek.cz

, 6. 1. 2022
Passer-media-zitrek-topolankovi-a-paroubkovi-vdecim

Vydavatel: ZÍTŘEK MEDIA s.r.o.
Autor: Lucie Vodáková

Netají se tím, že věří v Boha. Naopak. Zakladatel a generální ředitel společnosti Passerinvest Group Radim Passer, který patří mezi nejbohatší Čechy, otevřeně říká, že mu tato víra přináší pokoj, radost a naději do života. Začal ji hledat před mnoha lety, když mu zemřel prvorozený syn, a od té doby, co ji našel, ho provází každý den. Jak vnímá to, že lidé dnes věří víc politikům než církvím? Proč uvažoval o emigraci a koho by rád viděl ve funkci prezidenta?

Organizace Maranatha, kterou jste založil, si nedávno nechala udělat průzkum s názvem Čemu Češi věří. Co z průzkumu vyplynulo?

Mimo jiné to, že Češi ještě méně než našim parlamentním zástupcům, věří církvím jako institucím, což je určitě smutné, ale je to realita. A vlastně tímto pohledem pak mají nedůvěru i k osobnímu Bohu. Poměrně neutrálně ale vnímají Bibli a nejpozitivnější vztah, možná překvapivě, mají k Desateru, protože jsou přesvědčení, že by ho druzí měli dodržovat.

Čím si vysvětlujete, že lidé věří víc politikům než církvím?

Řekl bych, že je to dané selháváním křesťanských institucí v historii. V českých poměrech to začíná už středověkou církví a tím, jakou roli hrálo římské papežství v dějinách přibližně tisícileté doby temna. A řekl bych, že s tím souvisí i události spojené s Bílou horou a potom s pronásledováním biblických protestantských křesťanů. To vše pak přešlo až do období první republiky a svým způsobem to trvá dodnes. Navíc mezi lety 2000 a 2010 tady velmi výrazně statisticky poklesl počet lidí, kteří se hlásí ke křesťanským církvím a také se na tom velmi výrazně podílely debaty o církevních restitucích. Samozřejmě souhlasím s tím, že když se něco ukradne, má se to vrátit, na druhou stranu nesouhlasím s tím, aby se vše, co se týká křesťanství tady celé roky mediálně otáčelo jen kolem církevních restitucí. Toto velmi silně přispělo k tomu, že Češi obecně mají k církevním institucím nedůvěru. Málokdo už si uvědomuje, že jsme národ, který ke křesťanství přispěl historicky velmi významně. Třeba nejrůznějšími osobami – Janem Husem, Janem Ámosem Komenským, moravskými bratřími. Málokdo ví, že oni mají nezanedbatelný podíl na růstu prosperity takové země, jako jsou Spojené státy americké.

Sledoval jste debaty o církevních restitucích v televizi? Případně, zapojoval jste se do nich?

Přiznám se, že pánům Topolánkovi a Paroubkovi vděčím za to, že jsem se přestal dívat na televizi. Už sleduji jen sportovní události.

O politickou situaci v zemi se nezajímáte?

Nějakou měrou se samozřejmě zajímám, protože jsem podnikatel, a i víra v Pána Ježíše nás vede k tomu, abychom sledovali události tak, jak se odehrávají. Nesleduji je ale skrze televizi, nýbrž skrz on-line zpravodajství, myslím to psané. Chci být alespoň trochu v obraze ohledně toho, co se děje, protože mi samozřejmě záleží na tom, co se odehrává v České republice. S mnoha politiky se i potkáváme, abychom napomohli tomu, aby Česká republika vytvářela takové podmínky, které budou skýtat naději na udržitelnou prosperitu a samozřejmě to souvisí i s morálkou.

Brzy se bude řešit volba nového prezidenta. Máte svého favorita, kterého byste na Hradě rád viděl?

Popravdě řečeno úplně ne. Myslím, že tak, jak to analyzovali někteří lidé teď po volbách, zdá se, že pan Babiš by mohl být českým národem zvolitelný a po pravdě řečeno zatím úplně přesně nevím, kdo by mu měl být protikandidátem, aby k němu mohl člověk zaujmout určitý postoj.

Vy sám jste se rozhodl vystudovat stavební fakultu ČVUT. Nakonec jste ji ale nedokončil, proč?

Bylo to ještě za bolševika a v podstatě jsem se ji rozhodl studovat proto, že jsem nechtěl jít na dva roky do komunistické armády. V době vysokoškolských studií jsem pak pochopil, že pro bolševika nechci nikdy ani pracovat, takže jsem si roky studií prodlužoval tím, že jsem přerušoval studium, opakoval ročníky, a pak jsem byl dokonce rozhodnutý emigrovat. Mezitím mě půl roku před listopadem 89 vyrazili ze školy, ale naštěstí jsem nemusel jít hned na vojnu. A pak přišla revoluce a já si uvědomil, že legální podnikání bude u nás doma možné a pominul důvod k emigraci.

Měl jste od mala sklony k podnikání?

To je dobrá otázka, ale kdybych ji zasadil do doby, ve které jsem jako kluk vyrůstal a dospíval, tak komunismus v zásadě neposkytoval žádnou naději, že by člověk vůbec mohl o podnikání přemýšlet. Chtěl jsem být tedy profesionálním fotbalistou, věřil jsem, že mi to dá určitou svobodu a budu dělat něco, co by mě bavilo. O podnikání jsem začal reálně přemýšlet až někdy v průběhu vysokoškolského studia, ale tím, že takové podnikání, které by mě bavilo, tady pořád nebylo možné, přišly úvahy na emigraci.

Jste zpětně rád, že jste se do podnikání pustil, nebo byste volil úplně jinou cestu?

Určitě jsem rád. Jsem člověk, který je hodně svobodomyslný a myslím, že podnikání přináší do života lidí určitou svobodu. Jako věřící podnikatel mám samozřejmě to vědomí, že všechno, co člověk v životě má, patří Pánu Bohu, včetně mého podnikání. A jsem moc rád, že jsem podnikatel a ne vysloužilý fotbalista. (smích)

Pokud se nemýlím, fandíte klubu Bohemians Praha 1905…

Ano, za Bohemku jsem hrál. Fandil jsem jí někdy do poloviny osmdesátých let, dokud nebyl ten skvělý kádr, co Bohemka měla, určitými opatřeními narušen. Potom už jsem český ligový fotbal přestal sledovat naživo a sleduji jenom výsledky. Jako podnikatel už jsem měl i méně času, musel jsem si hodně vybírat, na co se budu dívat. A v posledních, řekněme deseti letech se snažím nepromeškat žádný zápas, kde hraje Lionel Messi.

Kdy přesně jste začal věřit v Boha?

V mém životě byl přelomový rok 1998, kdy jsem měl do té doby jako nevěřící člověk přednost Pána Boha poznat. Stalo se to za pohnutých okolností, kdy se nám narodil a posléze i zemřel náš dlouho očekávaný prvorozený syn. To byla situace, kdy jsem začal opravdově bez předsudků a bez lpění na rodinných tradicích hledat vztah k Bohu, a aniž bych si to tehdy uvědomoval, jsem chtěl tu opravdovou víru nalézt. A teď, za těch třiadvacet let, jsem podobně jako mnozí jiní věřící lidé dospěl do situace, že s určitou nadsázkou říkám, že už nejsem věřící, a to z toho důvodu, že si člověk na základě každodenního života s Bohem uvědomí, že nemusí věřit, že Bůh je, protože ví, že je. Je to dáno dvěma základními věcmi. Nikdy k tomu nedojde bez toho, aniž bychom byli celoživotními studenty Bible a druhá věc je, že prožíváme každodenní malé i velké zkušenosti s Bohem, na základě kterých nám tu víru už nikdo v životě nevezme.

Vzhledem k tomu, že jste hodně věřící a Češi jsou spíše národem ateistů, neuvažoval jste kvůli tomu přesídlit do jiné země, která by byla náboženství více otevřená?

Samozřejmě byly takové kratičké okamžiky v životě, kdy jsem přemýšlel o tom, jestli zůstat v České republice, nebo se někam přesunout. A jako věřící člověk jsem se za to samozřejmě i modlil, ale jednoznačně jsem měl pocit, že mě Pán Bůh chce mít doma. Tím pro mě byla ta otázka vyřešená.

Když se vrátím k již zmíněnému průzkumu, hned první otázka zněla: Jak jste nyní spokojeni se svým životem? Co byste na ni odpověděl? 

Řekl bych, že u každého člověka, který důvěřuje Božímu vedení ve svém životě, a to se týká i mě, je ta odpověď nasnadě. Jsem spokojen, protože víra v Pána Boha mi přináší pokoj, radost a naději do života. Nehledě na to, jak zrovna ten dnešní den vypadá.

Ale určitě se vám někdy stane, že se vzbudíte, nemáte dobrou náladu a nadáváte na celý svět… Nebo ne?

Ano, jsou dny, kdy není všechno ejchuchu a juchuchu, takový den se nevyhne vůbec nikomu, ale opět je to o těch hodnotách, jak je máme nastavené. A Pán Ježíš Kristus, který přišel jako Bůh ze své nebeské slávy, stal se dobrovolně člověkem, aby dal v oběť svůj život za naše viny a hříchy, je pro mě tak obrovským a úžasným příkladem, že si člověk uvědomí, že žádné útrapy našeho života nejsou tak špatné v porovnání s tím dobrým, co má Bůh pro nás připraveno.

Co vás teď čeká v oblasti neziskových aktivit?

Máme teď za sebou biblické přednášky. Loni být nemohly kvůli pandemii, takže jsme je přesunuli na letošek. Každý večer od neděle do čtvrtka jsme probírali dvě biblická témata. Během sedmadvaceti přednášek jsme se dotkli všech důležitých témat. Jedna přednáška pak byla věnována i mému životnímu příběhu. Pokud to situace dovolí, určitě je budeme dělat i příští rok.

Je něco, čemu se ve své přednášce vyhýbáte a o čem nemluvíte?

V podstatě ne. Je to dáno i tím, že jsem napsal o svém životě a o tom, jak Pán Bůh změnil můj život, čtyři knížky, takže všechny klíčové události jsou v nich zmíněny včetně všech zásadních selhání, kterých jsem se dopustil. Z toho, že jsem to napsal, vyplývá obrovská svoboda. Člověk už se pak cítí tak trochu nahý a není nic, co by potřeboval tajit.