Vydavatel: CZECH NEWS CENTER a.s.
Autor: Lucie Staňková
Dlouhodobá absence stavebního rozvoje Prahy stojí státní kasu každý rok 120 miliard korun, říká developer Radim Passer. Jeho společnost Passerinvest se v červnu po dlouhých 15 letech dočká změny územního plánu pro další část projektu u metra Roztyly, kde minulý týden začala stavět první budovu Roztyly Plaza. Pomalý rozvoj Prahy je podle něj negativním výsledkem práce všech polistopadových politiků ve vedení hlavního města.
Výstavba vašeho dlouho připravovaného projektu Roztyly Plaza začala. Na kdy plánujete zahájení stavby rezidenční části Arboretum, která má stát nedaleko?
Do konce června by nám měla doběhnout změna územního plánu, která je esenciální k tomu, abychom mohli začít s dalšími částmi projektové přípravy. Myslím si, že administrativní budova Sequoia, která už má územní plán vyřešen, by měla být zahájena na přelomu tohoto a příštího roku, pokud nenastane žádný nečekaný problém. Samozřejmě hlavní otázkou je vývoj cen materiálů a stavebních prací a jeho předvídatelnost. Myslím si, že pro mnohé investory v našem regionu to teď je klíčová otázka.
Co se týká Arboreta, očekávám, že od dokončené změny územního plánu, o níž jsem hovořil, potrvá příprava ještě další dva roky, protože nejdříve musíme požádat o posouzení EIA a územní rozhodnutí a pak přijde na řadu stavební povolení. Cílíme na to, abychom mohli začít stavět v polovině roku 2024. Na ty dva roky jsme na tom pozemku udělali takové „buňkoviště“ pro ukrajinské maminky s dětmi, kde mohou mít školu a školku.
Nastal u změny územního plánu nějaký zásadní problém, že se tento proces táhne už přes patnáct let?
My Češi jsme mistři světa v tom, jak trestat sami sebe. Jinými slovy, bojujeme s blokováním rozvoje Prahy, které tady v podstatě funguje celých třicet let po revoluci. Setkáváme se s naprosto nekompetentním rozhodováním o tom, jak by se mělo město rozvíjet, jakou by mělo mít vizi, aby Praha byla městem pro minimálně dva a půl milionu lidí. Tomu by měla přizpůsobovat svoji dopravní infrastrukturu a veškeré územní plánování. Protože se toto neděje a za celých třicet let od revoluce tady žádná vize nebyla, dějí se tady takové absurdity, jako jsou patnáct let trvající změny územního plánu, které žel nejsou v Praze žádnou výjimkou.
Jak se díváte na metropolitní plán? Je to klíčový krok ke změně situace v Praze?
Metropolitní plán je jedním z nezbytných klíčových kroků. Sám o sobě ale rozhodně nebude stačit. Metropolitní plán musí vzniknout, musí být dobrý a umožňovat výstavbu, to je jasné, bez toho zůstane naše hlavní město skanzenem. Metropolitní plán také musí Praze umožnit rozvíjet se do výšky. Druhá věc, která je nutná, je kvalitní stavební zákon. Pokud nebude, je to další elementární překážka v rozvoji Prahy. Třetí věc je nedostatek pracovních sil. Už v polovině devadesátých let bylo jasné, že dojdeme do situace, kterou tady máme dneska, a to je nedostatek pracovních sil. To je elementární zodpovědnost všech našich polistopadových vlád, že tuto situaci způsobily. Po rozkladu učňovského školství z počátku devadesátých let nestanovili imigrační strategii pro stabilní a koordinovaný přísun pracovních sil z kulturně spřízněných zemí, abychom měli potřebnou pracovní sílu ve všech profesích, jež Češi nechtějí vykonávat. Před pandemií nám chybělo napříč výrobními obory bezmála půl milionu lidí.
A pak jsou tady takové věci, které se dějí, řekněme, bez zapříčinění České republiky. To je nedostatek stavebních materiálů, nepředvídatelnost v logistice nebo válka kousek za našimi hranicemi. To všechno jsou věci, které z tohoto oboru podnikání dělají obtížně předvídatelnou záležitost.
Zmínil jste stavební zákon. Jaký je váš názor na jeho změněnou podobu?
Aniž bych chtěl adorovat předešlou vládu, tak nový stavební zákon schválený v minulém volebním období je nejlepší zákon s pozitivním dopadem na státní rozpočet, který v porevolučním období v České republice vůbec vznikl. A ten důvod je jednoduchý. Příležitost se na něm podílet dostal kompetentní soukromý sektor, tím pádem nevznikl paskvil. Do té doby každý nový zákon znamenal zhoršení situace v našem oboru podnikání.
K právě připravované úpravě nového stavebního zákona mám od právníků nepříliš pozitivní informace. To bude takový paskvil, že zhorší dokonce i současnou situaci. A jak jsem řekl před chvílí, my jsme mistři světa v tom, jak trestat sami sebe, a v oblasti soukromého stavebnictví není v prvním a druhém civilizovaném světě horší země než Česká republika.
Máte teď na mysli úpravu stavebního zákona, kterou připravil se svým týmem ministr Bartoš?
Ano, opět se to připravuje bez odborné kompetentnosti. Politici, kteří mohou mít pocit, že jsou nejchytřejší a že se obejdou bez odborných znalostí soukromého sektoru, pohřbívají udržitelnou prosperitu České republiky. Žádný lidský zákon není bezchybný, ale ten již schválený by určitě znamenal změnu k lepšímu. Naopak to, co se připravuje teď, je vlastně útokem na soukromý sektor, z jehož daní jsou všichni naši politici placeni.
Já si myslím, že tady v Česku se naše politická garnitura a ani mainstreamová media ještě ani nepokusily porozumět tomu, co to je privátní stavebnictví nebo investování v rámci privátního stavebnictví, a absolutně nevnímají přínos pro státní rozpočet. Dlouhodobý nerozvoj Prahy stojí státní kasu každý rok 120 miliard korun jenom na bázi nezrealizovaných rezidenčních a kancelářských projektů. Za to by Praha už dávno dodělala zcela novou okružní trasu metra, pražský okruh a důstojné napojení na letiště.
Jaký je váš pohled na změnu vyhlášky, která se týká územního plánování? Sdílíte názor Prahy, která se obává zastavení rozvoje měst?
Pokud naši politici odmítnou používat zdravý selský rozum, tak nepřestanou podobné situace vznikat. Praha je hlavní město a zdaleka největší sídelní útvar v rámci České republiky. Je jedinečná a potřebuje něco specifického. Něco jiného zase potřebují malá města a obce, jež mají zase svá specifika. Jestliže má Česko být zemí pro patnáct milionů lidí, tak by vlastně každý region a každý kraj měl vědět, kde těch čtyřicet procent lidí navíc může žít a pracovat. A tohle by měla být základní vize, od které by se měli odrážet naši politici na parlamentní i komunální úrovni.
Zmínil jste nepředvídatelnou situaci se stavebními materiály. Komplikuje to některou z vašich staveb, kterou máte rozjetou?
Já si myslím, že to každému investorovi komplikuje každou stavbu. Samozřejmě lépe jsou na tom ti, kteří stavby v současné době už dokončují. Tam těch komplikací je méně. Jednu takovou stavbu máme, přesto to pro našeho dodavatele není lehká situace. Určitě nechceme být neempatičtí a neslyšet, když nám dodavatelé říkají, že mají potíže. Chceme si s nimi sednout ke stolu a situaci vyřešit. Na druhé straně pak máme stavbu, která začala nedávno, kde je to pro dodavatele horší. Já bych řekl, že jeden z klíčových problémů současného stavění je zdražení železa o sto procent, v podstatě ze dne na den, v důsledku ruské agrese na Ukrajině.
Stalo se vám, že dodavatel kvůli rostoucím cenám na trhu odstoupil od zakázky?
Já bych řekl, že to je o vztahu investora s dodavatelem. Jestliže jsou ty vztahy dlouhodobé a seriózní, tak by ten dodavatel neměl udělat to, že investorovi ze stavby odejde. Dovedu si ale představit, že se takové věci dějí. Určitě se to děje ve vztazích mezi generálními dodavateli a subdodavateli. Pokud se bavíme o případech, kdy firma raději od nabídky ustoupí, protože to pro ni může být likvidační, je to z určitého hlediska pochopitelné. Například u velkých generálních dodavatelů, kteří pod sebou mají více staveb v jeden čas a nasčítají všechny navýšené náklady, ten finanční problém může být obrovský.
Jak v projektu na Roztylech, tak ve vašich dvou připravovaných budovách na Brumlovce máte část bytů koncipovaných jako nájemní bydlení. Je to směr, kterého se chcete navzdory nepředvídatelnosti trhu držet?
V každé vyspělé civilizované zemi funguje nájemní bydlení, v České republice ne, protože stále ještě nejsme z hlediska předvídatelnosti podnikatelského prostředí vyspělou a civilizovanou zemí. V okamžiku, kdy Česká národní banka udělá s úrokovými sazbami to, co udělala, tak v podstatě zlikvidovala jakékoli myšlenky na podnikatelsky budované nájemní bydlení. Byť chápu, že je tady inflace, tak současnou situaci úrokové sazby nevyřeší.
Pokud chcete inkasovat nájemní bydlení v korunách, nikoli v eurech, tak musíte mít korunové financování. Když je korunové financování dneska tam, kde je, nemáte žádnou finanční páku a o nájemním bydlení můžete tak akorát snít. V okamžiku, kdy máte eurové financování na úrovni dvou až dvou a půl procenta, tak se to ještě dělat dá.
Takže jste od něj stejně jako ostatní developeři ve svých plánovaných projektech ustoupili?
Ne, my ho přesto plánujeme, ale plánujeme ho pouze v projektech, kde dominantní roli hrají kanceláře a přidruženou roli má nájemní bydlení. Kanceláře nám generují eurové příjmy, tím pádem můžeme mít eurové financování na celý projekt, protože eurový příjem z kanceláří pokryje to, co je potřeba, aby pokryl. Nájemní byty z dvaceti až třiceti procent tam nebudou té financující bance vadit.
V rámci Brumlovky to je aktivita, které se chceme věnovat, ale řekl bych, že to je první příklad tohoto druhu na trhu vůbec. Tady na Roztylech plánujeme asi dvě stovky nájemních bytů, ale chceme to dělat v podstatě jako privátní investici. Jinými slovy, kdybychom byli závislí na financování od banky, tak do toho nemůžeme nikdy jít. Každý si musí rozmyslet, jestli mu dává smysl nést všechna rizika za privátní investici v nájemním bydlení, když má výnos čtyři a půl procenta. Když si dáte dneska peníze bez práce do banky, tak máte procent pět.
